nové hračky

Pleskání na metály a tykve. Nastupuje chladivý podzim, který prožíváme v Norsku v Sorfordu, a tak jsme spoustu času uvnitř a ne venku, a soustředíme se, a tak máme soustředění. Jsme ve srubu v obklopeni našimi novými hračkami. Lukáš si vyrobil nástroj podobný berimbau, jednostrunný drnkací nástroj s rezonátorem z africké dýně. Zní ve vysokých frekvencích bohatými alikvoty, a má bzučivý zvuk. Na tělo dýně se dá hrát jako na tabla tleskavý suchý zvuk. Já jsem si koupila ke svému cajonovému kopáku i hajtku, a tím jsem si splnila své přání dělat to ostré č-tsss-č-tsss. A aby mohl Lukáš cinkat se mnou, pořídili jsme si i normální činel. Ještě uvažuju o jednom zvuku, ale ten je tak nenápadný, že nebude asi ani moc vidět. Teď to máme vybalené, a hrajeme si s tím jak děti. Bude to stát ještě dost píle a námahy, než se nám podaří vše ovládnout. Pak se zvukové spektum přesune i do výšek, představte si ty ostré světlé výšky, a pod tím třeba tekoucí tmavá povidla, nebo bublající bahno, nebo černý vesmír nesmírné hloubky, o kterém se dozvíte jen od dalekých hvězd.